zbyněk baladrán cv

40 000 000

full HD video, 7’23“, 2010
40 000 000  je krátká video esej navazující obsahově na starší autorovy filmy Socio-fiction a Teorie práce. Podobnými vizuálními prostředky zde uvažuje nad spodními proudy kapitalistické společnosti a svou osobní rolí v celém jejím samopohybu. Výchozím bodem uvažování je zde kniha Jana A. Bati Budujeme stát pro 40 miliónů, fordistická verze budoucnosti prvorepublikového Československa. Ve videoeseji autor v několika rovinách analyzuje současné fungování kapitalistické společnosti. Motivy skrytých procesů kapitalismu se mísí s individuálními touhami a trajektoriemi lidských bytostí, které přes svou singularitu a zdánlivou nezávislost, jsou součástí systému, který spoluvytvářejí. Důležitou narativní linií je i rovina ukazování samotného procesu tvorby filmu, pojatá jako návodná praxe uvažování. Kontingentní prostor, ve kterém se mísí myšlenky a obrazy s osobními subjektivními pocity.



Skript:

Chci se zbavit jednoho svého zlozvyku:
smiřování se s klišé, u mne je to spojeno s neschopností myslet.

Abych uspěl, k tomu se člověk musí multiplikovat.
Slyším sám sebe promlouvat ženským hlasem.

Je tu stále možnost jak myslet z hlediska druhého.
Slyšet sám sebe.

Mám plán, ale ten se v každém přicházejícím okamžiku budoucnosti mění a bortí.
Někam doprostřed toku textu umístím tuto větu:
Na počátku byla tma, jako nerozlišená spousta vod, v ní se nejdříve zrodila touha, to byl první výron mysli.
Tok textu nebo proud promluvy. Existuje vždy v každém momentu, netuším kam se bude ubírat v následující chvíli.
Text o touze a společenském systému, který z ní vyplývá.
Tok promluvy o společenském uspořádání, který spoluvytváříme a který přetrvává díky našim touhám. Jsem fascinován mechanismem, který se zdá být jednoduchý ve svém fungování, ale nepochopitelný ve svém samopohybu.

Budujeme stát pro 40 miliónů. Tak se jmenovala kniha vydaná v posledním roce prvorepublikového Československa, tedy před více než sedmdesáti lety. Kniha byla autorem, přesvědčeným fordistou a podnikatelem, obhajována jako plán proti nezaměstnanosti. Tušil v armádě nezaměstnaných million budoucích potenciálních zákazníků. Byla to vize kapitalistické expanse. Vytvořil antitezi socialistickým utopiím. Desetimilionové Československo může uživit 40 miliónů obyvatel, pokud bude mít vůli k výkonnosti.
Změňme svět, buďme výkonní!
Dnes by to znělo asi takto:
Buďme flexibilní!
Továrna byla základní laboratoří, ve které byly experimenty podřízeny autoritativním řízením, dnes jsou tyto experimenty dál.
Flexibilní pracovní síla sama převzala iniciativu a vymýšlí, jak být ještě flexibilnější, sama vymýšlí, jak může být ještě více zotročena.
Šťastná republika, ráj na zemi, naplánovaný a vymyšlený podnikavým duchem. Vytvořit perfektní stroj poháněný touhou.
To je “kapitalistická utopie”. Stroj produkující slast. Stroj, který distribujuje slast svým strojníkům. Slast postrádáme tehdy, když cítíme bolest pro nepřítomnost slasti. Jakmile nás nic nebolí, slast nepostrádáme. Když cítíme bolest, stroj je nutno promazat a rozeběhnout.Dokonalé perpetum mobile. Jediným nebezpečím tohoto soukolí je touha sama, dá se jen na chvilku zkrotit.
Nebo se pohne jiným směrem.
Obraz perpetua mobile jako dokonalé iluze lidského štěstí. Práce a život se stávají neoddělitelnými. Čas ztrácí svou linearitu, stává se chaotickým, rozkládá se na izolované momenty. Spolu s restrukturalizací produkce a distribuce dochází zároveň k restrukturalizaci nervového systému.

Je touha jednoho člověka touhou 40 000 000 bytostí?
Neexistujících bytostí!?

Je to stejné jako psát román, kde monolog subjektu zhmotňuje životy milionů lidí.
Novou krajinou protékají nové řeky a křižují ji nové dálnice.
40 000 000 lidí nemá vlastní hlas, neexistují.
Tato utopie je druhem velkého vyprávění, heroický příběh o odvaze, překážkách a jejich zdolávání.
Příběh o neuskutečnitelné budoucnosti.
Příběh našeho řádu.
Tento příběh nemá konec.

Film je budován pomocí tří mechanismů:
skládáním,
doplňováním

a propracováním.
Toto míšení vytváří mnoho prostorů.

Smíšení využívá velký rozsah konceptuálních rámců.
Smíšení fantasmatu a objektivity, subjektivní trajektorie a teoretického pozadí.
Touha jako první výron mysli.

Na co jsi nikdy nepomyslel tak po tom toužíš!
Touha se rodí před myšlením.
Už je tu, když přemýšlíš.

A přemýšlíš, jak ji uspokojit.
Motor je nastartován.
Myšlení je nepředstavitelný stroj.
Myšlení je předmětem touhy.
Je to, jako by tě někdo neustále postrkoval dopředu, když se otočíš, tak tam nikdo není. Nikdo, kdo by tě strkal!
Tak co je to za neurózu? Nebo je to psychóza?

Schizofrenie je rozpad na řadu nespojitých přítomných momentů.
V základech každého rozumu je scestnost.
Co je ve společnosti racionálního?

Zájmy a jejich realizace?
Pod tím jsou touhy, obsahy touhy.
Touha dokáže měnit sociální tkáň.
Tok peněz, výrobních prostředků, lidské síly, nového zboží.
Touha v pohybu.
Příslib realizace tužeb je princip sebeklamu uvnitř kapitalistického systému.
Začíná další fáze restrukturalizace nervového systému.
Konec filmu.
Konec, ale bez konce.