zbyněk baladrán cv

krok vpřed, dva kroky vzad
4K video, 9:55, 2019

„Jeden krok vpřed, dva kroky vzad“ je mentálním experimentem, ve kterém se řeší dilemata, jimž je člověk neustále vystavován. Jak jednat politicky správně? Jak nezradit své ideály na různých úrovních a v různých kontextech? Jak nezradit sebe sama? Toto leninsky pojmenované video se prostřednictvím Angely Davis a její tour po socialistických zemích a Jiřího Pelikána a jeho otevřeného dopisu s výzvou na podporu vězněných politických vězňů v Československu noří do kolektivní paměti. Tu představuje 3D model obchodního domu IKEA. Jako bezvadný obchodní model, ale  také jako metafora procesu vzpomínání nám ukazuje, že dilemata jsou stejná a neustále se opakují. Jen prostředí se v čase mění a vytváří stále nové typy pastí, do kterých se dá snadno spadnout.


Fotografie z výstavy „Icons and Mythologies: the Desire of Changes“, GAMU, Praha
Fotografie: Dita Lamačová

skript

Jen pro pořádek, aby bylo jasno: tento hlas je naším kolektivním hlasem, jsme to my, kdo promlouvá.
Hledáme Angelu Davis v Československu v roce 1972, je to snadný úkol, byla prominentním hostem jako známá aktivistka. Chceme se jí na něco zeptat, ale už jsme zapoměli na co. Matně si vybavujeme, že to souviselo s jejím nespravedlivým uvězněním a také nespravedlivým uvězněním jiných komunistů. Ale už si nevzpomínáme, na co se jí chceme zeptat.
Vzpomeneme si, když k tomu použijeme prastarých technik vzpomínání a podíváme se do naší kolektivní paměti. Quintiliánův paměťový systém vzpomínání nebo systém Augustinův vyhovuje našemu naturelu. Představa paměti jako budovy, členěné místnostmi a příčkami je idealní. Tam budeme Angelu hledat. Je obtížné hledat v paměti podobné starověkým palácům, daleko bližší nám je budova, kterou známe a kde se dokážeme cítit dobře.
Obchodní dům Ikea je organizován jako záhyby paměti šedé kůry mozkové. Labyrint chodeb a snových interiérů. Zde není úniku, můžeme jít pouze jedním směrem, přímo k věci. IKEA je vyzkoušená miliardami svých zákazníků, funguje vždy, málokdy selže.

Pokaždé si odsud něco odneseme. Naše tužby jsou zde vždy naplněny, cítíme se tam šťastni. Marketingový experti a urbanisté sestav zboží odvedli dobrou práci. Jediným nebezpečím pro úspěšnost naší mise je takzvaný Gruenův efekt: Zákazník zapomíná proč a pro co tam vlastně přišel a impulzivně nakoupí něco jiného. Na druhou stranu podle space syntax analýz víme, že v IKEA nemůžeme nic přehlédnout nebo minout, tedy kromě zkratek.
Postup Ikeou, se zatím nedaří podle plánu, levný 3D program pro tvorbu kolektivního nevědomí nám umožnil zkonstruovat něco jako paleotickou jeskyni, velmi vzdáleně podobnou IKEA obchodu.
Tak jako šamani kdysi sestupovali do útrob dutin světa i my hledáme odpovědi na rozpory života. Pravda, my si nemůžeme vzpomenout ani na co se chceme zeptat. Ale i to se stává.
Co je to?

Film Němá barikáda z roku 49. Herci Šmeral a Marvan. Předvádějí společný boj proti fašismu. Co to znamená zapomenout dočasně na své rozepře?

A co je toto? Co nám to říká? Připomíná to obrázek ukazující interakci mezi dvěma vesmíry, na kterém Albert Einstein strká ruce do kruhového otvoru před ním a jeho ruce v něm mízí, vypadá jako bezruký.
Vedle je druhý obrázek na kterém je podobný kruh. Tentokrát z něho čouhají ruce, Einstein není nikde vidět.
My nevidíme Einsteina, ale Angelu Davis. Je to co hledáme? Dva různé vesmíry?
“Vsuneme-li do okna ruce z opačných stran, vypadají, jakoby zmizely. Máme tělo, ale žádné ruce. V druhém vesmíru se z obou stran okna vynořují ruce, ty zase nemají žádné tělo.”

Pokud si zopakujeme zákony termodynamiky, dostaneme se blíže?
-Nemůžeme získat něco za nic, nemůžeme vyhrát. Cena je vždycky vysoká.
-Není možné se vrátit do stejného stavu jako před tím.
-Nemůžete zanechat hry, ať děláme co děláme, nedá se vystoupit.
Moc to nepomohlo.

Soudružko Davisová proč nepodpoříte československé vězně? Nemyslím si, že by lidé měli opouštět socialistické země, aby se vrátili do kapitalistického systému. Je to zpátečnický krok a i když tito lidé říkají, že jsou komunisté, stále jednají v opozici vůči „socialistickému systému“. Lidé ve východní Evropě se dostávají do potíží a skončí ve vězení, pouze pokud podkopávají vládu.

Někdo se na tiskové konferneci ptá: Soudružko Davisová, mohla byste u nás učit marxismus-leninismus a existencialismus? A když ne, tak proč?

Moment.

Soudruhu Pelikáne, napsal jste otevřený dopis Angele Davisové, co v něm požadujete?
To je přesně proč vy, Angelo a miliony lidí, kteří vás podporovali a věřili ve spravedlivější socialistickou společnost s větší svobodou, již nemohou mlčet k porušování lidských práv v zemích, které se nazývají „socialistické“. Chování takových států diskredituje socialismus více než jakákoli reakční propaganda.

Proto vám a těm, kteří vás upřímně podporují, navrhuji:
Vyžadujme propuštění všech politických vězňů na světě.
Protestujme proti porušování lidských práv.
Požadujme okamžité stažení amerických vojsk z Vietnamu a sovětských vojsk z Československa.

Paměť je nespolehlivá.

Bez slunce života není, každému je ho třeba. Angelu nechceme ve vězení. Ať žije Angela Davisová!

Přístup k zákonu má každý svou vlastní bránou hlídanou dveřníkem. Někdo zemře před bránou, jako třeba Jiří Pelikán. Nevíme kolikátou pronikl. Například Angela Davis už pronikla 17 branami a brzy pronikne do další. Nevíme kolik bran jí ještě zbývá, jestli projde i tou poslední. Nikdo neví kolik bran je na cestě k zákonu.

Už víme na co jsme se chtěli zeptat Angely Davis. Rozpory se tím jen znásobí. Přesto se zeptáme. Odpověď nebude jednoduchá.

preview 


snímky z videa