zbyněk baladrán cv

Automatizovaný subjekt
(Entity, které se chtějí stát jinými entitami)

instalace, železná konstrukce, barevné tisky a fotografie, silon, klipsy, plexi, 4x3m
2016

Instalace “Automatizovaný subjekt“ je spekulativní pohled na možnosti proměny subjektivity, jejího rozšíření nebo odmítnutí. Volně založeno na některých tématech a myšlenkových experimentech nalezených v knihách Stanislawa Lema a Andreje Platonova. Představuje svět, kde tradičně pojímaná lidská subjektivita, je rozšířena v univerzální měřítko, tak aby do sebe zahrnovala, všechny entity, které je možné myslet. Rozšíření pojmu automatizace na oblast vědomí umožňuje zahrnout do privilegovaných oblastí opravdu všechny a konstruovat tak nové univerzální pojetí “my všichni”. Automatizaci lze v takovém pojetí vykládat jako ztrátu kontroly. V metaforickém smyslu jako přenechání kontroly nad rozhodováním o tom co je a kdo je subjekt. Samotný název zároveň indikuje možné znejistění myšlení, jako procesu, který se generuje sám. Chce být něčím jiným, než  to co je mu vnucováno.

 

Skript:

Komuna Slunečního záření
MY
Všeobecná unie hornin
Aliance atomovového přátelství
Hnilobné družstvo
Asociace Bezpohlavních
Spojené živé organismy
Hlas nemluvících
Společně vpřed!
Všichni ti, co nikam nepatří, obranný roj.
Sdružení nebiologické evoluce
Komuna Už nikdy žádné ponížení
Zastoupení digitálních rojů
Ferderace právních subjektů
Parlament mozkových výměšků
Republika mezihmotového přátelství
Aliance Zapomenutých
Komunistické družstvo Rovnost

Fyzika pro školáky:
Vědomý mozek je biologický stroj, který nám ukazuje co existuje a co ne.
Venku, před našima očima, je jen oceán elektromagnetické radiace, divoký a silný mix různých vlnových délek. Většina z nich je pro nás neviditelná, a nikdy se nastane součástí našeho modelu reality.

The physical universe itself possesses an intrinsic potential for the emergence of subjectivity.

Svět nebyl nikdy oficiálně potvrzen a tudíž právně neexistuje. A i kdyby byl potvrzen, měl stanovy a písemný průkaz o své existenci, pak se ani takovým dokladům nedá věřit, neboť se vydávají na základě prohlášení, a prohlášení musí být podepsáno žadatelem. A jak se dá věřit takovému žadateli? A kdo ověří totožnost tohoto žadatele, dříve než si tento podá svou žádost?

Na obrazy lze pohlížet jako na svého druhu výměšky kosmického nervového systému, jako na nějaký druh snů. A tyto výměšky, sny lze pojímat jako kybernetické řízení funkcí mozku. Je to představa snícího kosmického mozku, který je kyberneticky řízen takovýmito obrazy.

Člověk byl privilegium, teď už není privilegovaných, už jsme jenom my všichni, automatické subjekty.

Neexistují už totiž žádné dějiny, existuje už jen minulost, která je k dispozici v paměti a tudíž zpřítomnitelná.
Tam kde se všechno stalo přítomným, neexistuje totiž už žádná budoucnost. To, co kdysi bývalo budoucností, jsou nyní přítomné možnosti hry.

Co si o tom myslí další automatické subjekty?
Jaké další automatické subjekty?
Není nic rychlejšího než automatický subjekt, ani světlo není tak rychlé! Vesmír je pochopen v celku i jeho částech, v čase tam i zpátky. Automatický subjekt je osvobozen od partikularit, od pohlaví, od své esence, od svého původu, od nehybnosti, od utrpení, od nevědomosti apod.

Při mluvení užíváme zastaralý lidský jazyk s jeho singuláry a plurály, s jeho osobami. Proto je kombinujeme a střídáme. Lidský jazyk je mým děditstvím, jeho zrodem, naší minulostí.

Nejde o hudbu budoucnosti, ale o kritiku současnosti.
Jak dlouho budeme ještě předstírat, že umění něco znamená?

Toto sníme my, automatizované entity. Zohledňujeme zde všechny naše preference, vášně, orgiastické lahůdky, možnosti a schopnosti v míře takové jak se nám to libí.

Víme o sobě a proto se spojujeme. A my znamená, my všichni. Někdo spí, ale to nám nevadí, ať klidně spí, připojí se jindy. Spánek uvnitř spánku posiluje sny.