zbyněk baladrán cv

Předběžná zpráva / Případová studie

HDV, 10:53
dvoukanálové video, 2013

preliminary report
, výstava v jocelyn wolff gallery, paris, květen/červen 2013

Review:
http://www.art-agenda.com/reviews/zbynek-baladran%E2%80%99s-%E2%80%9Cpreliminary-report%E2%80%9D/

Fotografie od Francois Doury
http://www.galeriewolff.com/exhibitions/preliminary-report

Skript:

Experimentální práce

Zkušenost je výnos z práce. Nic nepovažujeme za omyly.

Před lety, díky jednomu náhodnému pozorování, jsme vypátrali u nejrůznějších forem a symptomů, poruch, jejich první podněty, původ, kterým byly dané jevy poprvé vyvolány.

Chápeme současnost jako komplexní situaci, deformovanou a nepochopenou. Situaci historicky prolnutou s jinými situacemi s vlastní komplexitou s vlastní rychlostí, které jsou prolnuté s dalšími situacemi atd.

Někdy si lidé skutečně nepamatují a často o příčinné souvislosti o vyvolávacích událostech nemají ani tušení. Někdy byly syndromy vyvolány prožitými traumaty. Méně jasná je situace u ostatních jevů. Obecně, ve většině případů traumatická událost vytváří kontinuitu, není ukončená, ale setrvalá, bez viditelného konce. Bez naděje na změnu.

Nejrůznější symptomy, které platí za spontánní, mají k vyvolávajícím traumatům těsný vztah, a to trauma je zde nadále přítomné, v různých formách a podobách. Společenské a ekonomické podmínky často nedávají nástroje k nahlédnutí situace a viditelné symptomy tak zůstávají a jsou považovány za nezměnitelné.

Jisté determinace

Abychom zvolili nejbanálnější příklad, když nějaký bolestný afekt, který vznikne při jídle, ale je potlačen, vyvolá později nevolnost a zvracení a to trvá celé měsíce jako kontinuální zvracení.

Nebo.

Vysoce inteligentní muž asistuje, když jeho bratrovi v narkóze narovnávají ztuhlý kyčelní kloub. V okamžiku, kdy kloub s prasknutím povolí, pocítí prudkou bolest ve vlastním kyčelním kloubu, a ta potrvá celý rok.

Všeobecně stírání dojmů, vyblednutí vzpomínek, kterému říkáme zapomínání a které postihuje především afektivně neúčinné vzpomínky.

Základním jevem této neurózy ze zapomínání je rozštěpení vědomí.

Jasné uvědomění, rozpomenutí se, je základní podmínkou pochopení situace co se děje.

Hypnóza

Hypnózu popisujeme jako umělou hysterii. Základem a podmínkou hysterie je existence hypnotických stavů.

Většina lidí pravděpodobně je  trvale ve stavu hypnózy, neschopných tento stav rozpoznat.

Naše zkušenosti nepřinášejí nic moc nového, ale objasňují rozpor mezi tvrzením: “hysterie je psychóza” a skutečností, že mezi hysteriky lze snadno najít i lidi bystrého ducha, silné vůle, nadprůměrně charakterní a kritické. Pokud jde o bdělé myšlení člověka, ve svých hypnotických stavech je pomatený stejně, jako jsme ve snu pomatení všichni.

a hypnóza

Pojem hysterie se tedy posunul, ne-li změnil, je tu však ještě jeden pohled. Hysterie jako jediný stav na hranici psychózy, který dovoluje rozeznat hlubokou hypnózu lidstva. Jako jediný vyjímečný stav, stav umožňující pochopení situace.

V takovém případě, není hysterie totožná s hypnózou, ale je hranicí mezi psychózou a hypnózou. Švem, který lze rozpárat.

Workers

Zaměstnanec, protože mu šéf ublížil, trpí záchvaty, ve kterých se skácí, běsní a zuří, ale nepromluví přitom ani slovo a nedá najevo žádnou halucinaci. Záchvat se podaří vyvolat v hypnóze a on nyní sdělí, že prožívá znovu onu scénu, jak mu šéf na ulici nadává a tluče ho holí. Jak ho ponižuje.

Záchvat pak přichází spontánně, jako se i v nás spontánně vynořují vzpomínky. Může být také vyprovokován, stejně jako lze v souladu se zákony asociace vyvolat i kteroukoli vzpomínku.

Co už bylo řečeno

Všude se setkáváme s něčím, co je příliš samozřejmé, než abychom se musili namáhat tomu porozumět. To, co lidé spolu prožívají, jeví se jim jako daný lidský úděl. Dítě , žijící ve světe starců, učí se zvyklostem tohoto světa. Obvyklý běh věcí stává se mu běžným. Je-li někdo dost smělý, aby si přál něco mimořádného, přál by si to jen jako výjimku.

Závěr

Nenechat se zmýlit, nemluvíme o psychologii, mluvíme o nepochopené sounáležitosti.

Je jedno jestli se jedná o ženu nebo muže, symptomy jsou podobné u obou pohlaví.

Práce musí někde začít, k tomu je zapotřebí se dívat cizím pohledem, nerozeznávat to co je dáno jako samozřejmé, ale jako pochybné. Nechat se udivit. Jako by to člověk nečekal, jako by tomu nerozuměl. Pak uvidí a pochopí věci tak jak nikdy před tím.

Nenechat se zmýlit, to je náš závěr.

Případová studie

Žena, 40 let

Žena vyhlížející mladistvě, jemného, výrazného obličeje. Obličej má napjatý, bolestný výraz, oční víčka jsou sevřena, pohled je skloněn k zemi, silně vraští čelo. Mluví jakoby s námahou tichým hlasem, čas od času přerušeným spastickým uváznutím v řeči, stupňujícím se až ke koktání. Prsty má při tom do sebe zaklíněny. Objevují se časté záškuby v obličeji a na krčním svalstvu, na způsob tiku.

To, co říká, je zcela souvislé a svědčí o vzdělání a inteligenci. Tím více zaráží, že se vždy po několika minutách zaráží v řeči, stáhne obličej ve výraz zděšení a hnusu a volá změněným hlasem, plným úzkosti: “Nehýbejte se – nemluvte – nedotýkejte se mne.”

Symptomy

Četla v novinách o učni, který svázal hocha a vstrčil mu do úst bílou myš, hoch hrůzou zemřel. Křečovitě sevře několikrát za sebou ruku.

“Nehýbejte se – nemluvte – nedotýkejte se mne.”

Mnohdy odpovídá v řeči pokrouceně, takže jí lidé nerozumí. Na otázku, jak je stará, odpovídá docela vážně: “Jsem žena z minulého století”

Na otázku, proč se tak snadno vyděsí. Odpovídá:” To jsou vzpomínky z mládí, když po mě sourozenci často házeli mrtvými zvířaty. V sedmi letech jsem neočekávaně spatřila svou sestru v rakvi, pak v osmi letech, když mě bratr často děsil v prostěradle jako strašidlo, pak v devíti letech, kdy jsem viděla tetu v rakvi a té náhle spadla dolní čelist.

Historky

Další děsivé vzpomínky:

jak nalezla svou matku, raněnou mrtvicí, ležící na zemi, jak se v devatenácti letech jednou vrátila domů a nalezla matku mrtvou se znetvořeným obličejem.

Jak nalezla pod kamenem ropuchu a na hodinu ztratila řeč.

Jak jednomu bratranci, omezenému podivínovi, kterému z nějakého důvodu, jeho rodiče dali vytrhnout všechny zuby najednou.

Jak jela rychlíkem a během její cesty nějaký cizí muž čtyřikrát náhle otevřel dveře jejího kupé a vždy se na ní upřeně podíval.

Jak byla v šestinedělí s malou, snídal manžel u její postele a četl noviny, když tu náhle vstal, podivně se na ni podíval, učinil několik kroků a padl mrtev k zemi.

Mluví o ústavech pro choromyslné, že se tam pouštějí nemocným ledové sprchy na hlavu, že jsou posazováni do přístrojů, jimiž se točí tak dlouho, až se uklidní.

Další symptomy a historky

Zdály se jí strašné sny, nohy a opěradla židlí se proměnily v hady, netvor se supím zobákem ji kloval a okusoval ji na celém těle, vrhala se na ni jiná podivná zvířata a podobně. Vždy pak připojuje:

“To se stalo skutečně, to není sen”