zbyněk baladrán cv

Práce oka

full HD video (7’, audio)
ve spolupráci s Barborou Kleinhamplovou.

Skript:

1

Stává se mi, že chodím po kanceláři obráceně. Hlavou dolů, nohama po stropě.

Nedosáhnu na spisy. Nevím proč drží na stolech a nespadnou dolů ke stropu.

2

Někdy se zvětším tak, že neprojdu dveřmi.  Nafukuju se tak dlouho, až vyplním místnost. Musím pak počkat až do konce pracovní doby, než splasknu.

3

Když jdu ke kopírce, často nenajdu cestu zpět. Abych neztratil tvář, dělám, že navštěvuju kanceláře kolegů a předstírám zájem o ně a přitom se pokouším si vybavit  někoho povědomého, kdo sídlí blízko mě.

4

Velmi často chodby mění úhly a vzdálenosti. Někdy jdu celé dny ze své kanceláře do likvidatury.

5

Při každém mrknutí oka se stávám někým jiným. Ředitelem, vrátným, účetním.

Přeci jsem to vždycky já.

Někdy zkouším nechat oči zavřené o něco déle a přitom odpočívat, ale ve tmě za víčky se začnou zjevovat deformované kancelářské potřeby, mění proporce, rostou a zmenšují se a já se bojím odpočinku.

6

Když si nedám pozor a špatně vejdu do dveří rozpůlí mě futro vertikálně na dvě části. Je pak těžké být jedním a v jedné místnosti.

7

Pracuji tu dlouho, ještě jsem nenašel východ.

8

Myslím, že tu funguje nějaký typ hierarchie založené na sexuálních schopnostech a podřízenosti. Do zasedačky mě ještě nikdy nevzali.

9

Jdu na záchod, ale chodba k němu se neustále zužuje. Jdu tak dlouho, dokud se mohu pohnout. Cítím jak mě to mačká. Jdu zase na záchod.

10

Nikdo tu není. Pracuju tu už několik let a ještě jsem nikdy nikoho nepotkal.

11

Za každými dveřmi je jiná místnost.

12

Za každými dveřmi je stejná místnost.

13

Úhly všech rohů v místnostech jsou ostřejší než je 90°, to vím jistě. Díky tomu se celý dům hroutí do sebe.

14

Když pootevřu dveře a nastane ta správná konstelace, vidím chodbou skrz okna světlíku a odrazem v zrcadle na dámském záchodě až do ředitelny, na záda sedícího ředitele.

15

Podal jsem výpověď, kolegové se na mne proto dívají úkosem. Mám z toho závrať.