zbyněk baladrán cv

To Be Framed

full HD video, 8:11, 2016

Přestože si film natočený v prostorách bývalé vojenské základny původně kladl za cíl reflektovat téma války, jeho námětem se nakonec stalo symbolické násilí, ztělesněné médiem filmu. Jednání dětí je totiž zcela nenásilné, ale je na něm dobře patrné, že bylo vynucené filmovým štábem. „Jak si zorganizovat život? V prvé řadě potřebujeme uznání. Nikdo nás neuznává. Musíme být uznáni, musíme být vnímáni, není možné být neslyšen,“ říká jedna z dětských postav.

V krátkém filmu se zabývám přítomnosti násilí ve společnosti a to v jeho skryté, za to vše prostupující, symbolické formě. Ptám se, jak se dá zorganizovat život, jestli je možné v násilném světě, násilí stejným způsobem neopakovat a nereprodukovat. Je možné se chovat nenásilně? Je násilí prostě součást dialektického koloběhu světa a nelze z něho jednoduše vystoupit? Nevinnost dětí se zdá být dobrým východiskem pro takové zkoumání.
Na příkladu mé práce na filmu se pokouším pochopit násilí, kterého se dopouštím já sám, ve chvíli kdy artikuluji své představy, hledám jazyk komunikace a nakonec je sděluji. Používám k tomu druhých. Zajímá mne do jaké míry využíváme stávající vzorce symbolického násilí.
Chtěl jsem aby samotná metoda práce byla součástí otázky, aby bylo zřejmé, že se z kruhu násilí člověk nevyváže jen tím, že ho pojmenuje a ukáže na něj. Roztočí tím jiný kruh násilí a i ten se znovu vzpírá pochopení, neboť není snadné ho rozklíčovat. Tolik k symbolickému násilí, kterého se člověk dopouští na ostatních každý den.

Skript:

Jak si zorganizovat život? Řekneme vám co bychom měli prodiskutovat.
V prvé řadě potřebujeme uznání. Nikdo nás neuznává. Musíme být uznáni, musíme být vnímáni, není možné být neslyšen.

Potřebujeme být náležitě reprezentováni a k tomu potřebujeme překlad. Dobrý překlad, to je první krok k uznání.

Nestačí nám blahosklonnost ostatních.

Jsme neviditelní, nikdo nás nevidí, ale my víme, že jsme tu.

My sami se umíme překládat, ale jiní překladatelé si nás už našli a pokouší se přeložit naše nejvnitřnější pocity sami.

Je to násilný překlad našeho života. S tím teď musíme žít.
Všichni říkají, že násilí je špatné, ale my se z něho učíme. Učíme se násilí neopakovat. Jsme do něj ponořeni, ale díky tomu víme jak se mu postavit. Vycházíme z násilí a obracíme ho proti němu.

Předstíráme, že jsme děti, ale to je jen váš pohled, všechna ta nevinnost.
Nejsme tím, co si myslíte, že jsme.

Teď jste zmatení.

Zahráli jsme tu několik situací pro vás, protože jsme o to byli požádáni. Na tom se můžete leccos naučit. Hrajeme jak nejlépe umíme, také se z toho učíme.

Naši překladatelé vzali do ruky kameru a o něco se pokouší.

Dávejte pozor, učte se o násilí.