All for No Reason I.

full HD video, 4:06, 2011

Skript All for No Reason I.:

První rozprava

Můžu se tě na něco zeptat?

Ptej se.

Už jsem se zeptal.

A já jsem ti už odpověděl.

Na co jsi mi odpověděl?

Na to, na co ses mne ptal.

To myslíš vážně? Nejsi autista?

Ne. Jsem jen pozorný k tomu, na co si se ptal. Snažím se jen neuhnout, být konkrétní, nehrát žádné hry.

Pro mne je to, to jak si odpověděl, hra, eliminoval jsi kontext otázky, její tón, toho druhého. Takhle se nedá bavit.

Hovno.

Jak se jmenuješ?

Říkají mi Třitečky, ale je to jen název, nepřesný pojem. Jen slovo. Nepředstavuj si pod tím nikoho.

A co si mám představit?

Nic konkrétního.

Takže ty nejsi konkrétní.  A co tvoje chlupy, nehty, vlasy, zuby, kůže, maso, svaly, kosti, ledviny, srdce, játra, pokožka, slezina, plíce, střeva, pobřišnice, nestrávené jídlo, zbytky trávení, žluč, hlen, krev, pot, tuk, hnis, slzy, kožní mastnota, sliny, nosní výměšky, kloubní maz, moč, lejno a mozek?
To taky nejsi ty?

Ne, doprdele. Chceš říct, že tenhle seznam jsem já?

A co jsi tedy? Tvar? Postava, cítění, vnímání nebo vědomí?

Si ulít.

Takže kdo jsi?

Třitečky je jen zvuk, který v sobě zahrnuje všechno, co jsi vyjmenoval.

Aha, v tom případě mě říkej Souhrn, neptal si se na moje jméno, alespoň to bude jednodušší. Tato helenistická rozprava bude o pravdě.

Jídlo, máš tu jídlo, já vlastně přišel, abych se najedl a napil, ale jestli chceš, můžem žvanit třeba o pravdě. Tedy až po jídle.

Vy sofisti jste nenažraný. Tu máš točený salám.

Díky. Sním tak půl metru a pak se do toho pustíme, Souhrne. Abys na mě tak naprázdno necivěl, můžeš mezi tím, co budu trávit, přemýšlet o tomhle:
 „Je jisté, že jsme na tuto planetu přišli před tisíci léty z jiné planety“ Tedy tak jisté, jako jsou jisté právě takové věci.
„Je jisté, že jsme na tuto planetu nepřišli před tisíci léty z jiné planety“ Tedy tak jisté, jako jsou jisté právě takové věci.

All for No Reason II.

full HD video, 4:50, 2012

Skript All for No Reason II.:

A: Popovídejme si  o krizi.

B: O čem?

A: O krizi, obecně.

B: To je jen fráze, nic takového neexistuje. Je to alibi pro lenost.

A: Nevěříš v krize?

B: V krize se dá věřit?

A: Jak tobě se žije, všechno jen tak plyne? Přirozeně, vše co přijde je součást normálního běhu věcí?

B: Jednou je líp, jednou hůř.

A: Já nevěřím v normální běh věcí, všechno je vykolejené, jednou a naposled. V jistém smyslu permanentní krize. Víš co má Spinoza na náhrobním kameni za epitaf?

B: Ne.

A: Buď ve střehu!

B: Hmm, ale to nevylučuje, že to může být normální běh věcí. Jde přece o to, jak se tomu postavíš. Na tom záleží. Můžeš to brát úplně v klidu…

A:Teď si ale popřel ten náboj revoluční změny přítomný v každém okamžiku!

B: No dyk. Vždyť žádnej není!

A: To si fakt nerozumíme.

B: Heleď, čeříš vodu ve sklenici vody. Nic se neděje, o nic nejde. Co má nastat stejně nastane. To je přirozenej běh věcí, koloběh. Všechno je v normálu. Malé vychýlení se zase vrátí do normálu…

A: To mi nějak nesedí…

B:Ale sedí, moc si to bereš. Podívej, máš teď roupy, jseš přemýšlivej, to jo… Uklidni se a uvidíš, žádná krize není, to jen ty si začal problematizovat situaci. To tě přejde…

A:No to teda nepřejde, takhle mě těžko přesvědčíš.

B: Já tě nechci přesvědčit, ty na to přijdeš sám, nebo spíš, ono tě to přejde..

A:Dobře zkusme to jinak. Co když vědomí krize obrací svět na ruby. Je to uvědomění si, že řád věcí, který známe, není nekonečný, že končí a nastává jiný, radikálně jiný..

C:Vypadá to, že tu máme jakési dvě polarity, tedy spíš to vypadá na nesmiřitelnou dualitu, ve které se utápíte a zároveň utvrzujete…

B: Kdo jsi?

C: Ten třetí, co má jiný názor.

A: Jaký máš názor?

C: Jste úplně mimo, vytváříte umělý otázky, umělé problémy…

B: Neříkal jsem to!

C: Já ale nepotvrzuji tvoji pozici, přišel jsem hájit radikálně jinou pozici….trochu performativní, která využívá prvky a linie obou vašich názorů…

A: A jéje, rozumbrada…

C: Jde o to vážení přátelé, že jste se zasekli ve smyčce, která nemá řešení .  Jediným možným způsobem je udělat krok vzad, odstoupit od toho o čem hovoříte…

A: Uveď jiný příklad. Myslíš, že se nemáme jako bavit?

C: Znáte Plochozemi?…

D:Pozor, pozor přátelé, nenechte se lapit do tenat intelektuálních klišé! Plochozemě je teď populární příklad zobrazení nepochopitelnosti jiného, co hierarchicky překračuje to co je zažité a zdánlivě dobře známé…

B: Proboha, kdo jste? A kolik vás tu ještě je?

D: Jsem ošetřovatel, přinesl jsem vám pilulky, co berete pravidelně v 16:00. Každý si vemte jeden kelímek…..a šup, hezky přede mnou do sebe, ať to vidím, pak můžete pokračovat. Podle pravidel dramatu jsem vypravěč, který odvádí pozornost a přesměrovává děj někam jinam. Protože toto je brechtovské drama, tak je třeba se trochu více soustředit na uvědomění skutečných společenských problémů a ne se schovávat za spekulativní filozofie. Takže zpátky k tématu pochopení toho co je to uvědomění si pravého stavu věcí. A nebo se můžete podívat na to co dávají v televizi kdyby jste chtěli…

Proč bychom žili, když bysme věděli, co se stane zítra?

Zbyněk Baladrán a Vít Havránek
HDV, 6:48, 2012
(s podporou a texty Ruti Sela, Babi Badalov, Hafiz a Xu Tan)

Adaptace

Zbyněk Baladrán, Vít Havránek a Eva Jiřička
HDV, 3:36, 2012