Aparát jako cíl dějin

šestikanálová videoinstalace, full HD, lakovaná konstrukce, PVC válec, elektromotor, 6x full HD video, LCD, 300x130x130cm, 2019
nebo jednokanálová video verze, 13:52, 2019
Hudba: Ian Mikyska, Kamera: Jiří Málek

Jako každý film, i toto audiovizuální dílo, je metaforou, které předstírá, že je zrcadlem skutečnosti. Jde o výklad, překlad skutečnosti do filmového jazyka. Dokumetárně snímané pracovní prostředí a aktivity, které se jeví bezvýchodně, jsou zde zacykleny v algoritmech. Algoritmy jsou základní jednotky aparátů a aparáty jsou naší normativní zkušeností, ať už ji v rámci sociálních strat prožíváme kdekoliv. Hledám-li adekvátní ontologii, která se propisuje do formy, tak aparát, který zachytává symptomy současnosti a vyvrhuje je jako obrazy, je takovou ontologií. Vilém Flusser o nich napsal „Veškeré dějiny, politika, umění, věda jsou nasávány aparátem, aby byly překodovány do svého strukturálního protikladu, do programů, které se zacykleně opakují. Aparát je cílem dějin.“ a doplňuje: „Technické obrazy nelze rozluštit odhalením motivů za nimi (pretexty), ale tím, že se odhalí struktura aparátu. Jen tak smíme doufat, že tyto aparáty zvládneme. Před tuto výzvu nás staví naše obrazy.“

Skript:

1.
V každé vesnici byl kdysi kouzelník,
který komunikoval s jinými světy.
Vlasta tuší co se od ní očekává.
Chápe svou odpovědnost,
i jak s tím souvisí světová stabilita.
Má ještě druhou práci, v noci uklízí kanceláře.

Prosím nezavěšujte.
Ne, nebojte se, tento hovor je monitorován!
Nemusíte se vůbec ničeho bát.
Ano přesně tak, zadarmo.
Takže znovu k otázce, jaké máte výdaje?
Ano, je to skutečnost.

2.
Zdeněk ví, že když by nepřišel do práce,
nic by se nestalo. Přesto vždy přijde.
Lhostejnost je pružinou dějin, četl někde.
Chce být užitečný.
Mohl by dělat něco jiného, ale jinde je to podobné.

Jo, jsem tu dlouho.
Nic se tu neděje.
Jak dlouho ještě?
Zbytečnej čas.

3.
Milena pracuje v maloobchodě.
Neustále doplňuje zboží do regálů,
kontinuita tak není přerušená.
Každý den přichází na směnu brzy ráno.
Když je potřeba, jako například dnes,
zůstane i déle.

Rozumím.
Že se to zaseklo.
Já tu za chvilku končím.
Jo, je to vybalený.
Můžu dozadu.
V lednici už jsem ráno byla.
Do mrazáku dneska už nechci.

4.
Katarína pracuje v oddělení propagandy.
Každý den se tisknou nové seznamy výrobků,
protože zorientovat se v našem světě je těžké.
Obětovala své zdraví, ale nevadí jí to.
Věří, že bez letáků by nastal chaos.

Penále?
Nerozumím.
I teď?
Nechápu, to je sranda?
Jak dlouho to naskakuje?

5.
Pavel má rád svou práci.
Vždycky chtěl stavět domy.
Pracovní prostředí stimuluje jeho obrazotvornost.
Prochází se mezi dokončenými domy
a představuje si nové obyvatele.
Jednou i na něho a jeho děti dojde řada.

Počkat.
No, ale já to nechci.
Jak to, že to nemůžu vrátit?
Nejde to zrušit?
To nemůžete!
Můžete?
Osobně?

6.
Arsenij často pozoruje prázdné prostory, které hlídá.
Těší se na kosmické lodě, které na nich budou jednou přistávat.
Budovat nejlepší z možných světů je vzrušující.
Škoda, že se toho nejspíš nedožije.

Odpípnuto.
Jo, odpípnuto.
Jo, odpípnuto ve 19:20.
Ne, tam je to rozbitý.
Ne.