Katastrofa

Full HD video, 6:00, 2019

Začátkem osmdesátých let Samuel Beckett napsal jednoaktovku a pojmenoval ji “Katastrofa”. I když se bránil pozdějším interpretacím, naznačil už něco tím, že hru věnoval vězněnému Václavu Havlovi. Hra je scénkou z divadelního života, ve které režisér se svojí asistentkou aranžují herce na jevišti. Tento komický výstup bez pomoci metafor, alegorií nebo odkazů velmi jednoduše zobrazuje proces manipulace.
Manipulace jsou vodou pohánějící kola našeho světa. Podílíme se na nich a většinou ani nevnímáme svou roli, jakou v nich hrajeme. Jako tehdy tak i v dnešním komplexním informačním světě zcela samozřejmě fungují manipulační techniky, které často považujeme za pravdivé reprezentace reality.
Videofilm “Katastrofa” je založen na deseti obrazových kompozicích postavených na algorytmech, jejichž cílem je simulovat dvourozměrný obraz, tak aby připomínal fotografii. Tyto “fotografie” jsou konstrukcí. Sugerují, že zobrazují realitu, nárokují si svým způsobem objektivitu. Digitální šev lemující hranice obrazu odkazuje k přesvědčení, že tento druh modelování obrazů je blízko pravdě. Toto je jen malá ukázka jak to funguje, ale jsou příklady masivních manipulací obrazů, kde korporace na sociálních médiích vytvářejí celé scénografie v nichž se přírodní katastrofy jako projevy klimatické změny stávají nahodilými jevy. Případně jsou zasazeny do příběhu o “normálním” cyklu boření a tvoření. Jejich úkolem je všechny ukonejšit, že se nic neděje. Podstata generování zisku se tak nemusí měnit. Ve filmu zobrazený a předpokládaný trestný čin může být jen zástěrkou, strategií odvedení pozornosti od skutečných problémů. Jsme konfrontováni s vizuální kulturou lidské vyjímečnosti, sebestředného a pohodlného jednání. Potvrzující sebe samu dokonce i tváří v tvář naprosté destrukci. Pro takový pohled je vše ostatní skryté ve tmě.

Skript:

Co je to?
Opuštěný vysavač?

Je to jako procházet se jeskyní,
osvětlené malou lampou.
Je v tom něco narcisistního.

Dvě
Bačkora nebo pantofel.

Kam dopadne světlo, to existuje.
Tam kam nedopadne, není nic.
Z toho vyplývají politické důsledky.

Trojka je špatně naskenovaná.
Nový sken.
Invalidní vozík?
Nebo žebřík.
Protéza.
Selfie tyč.
Samotná ponožka.

Trajektorie zločinu není to,
co se podřizuje naší evidenci,
ale to, co se zdráháme vědět.

Hrnek s obrázkem.
Plastová fólie.
Krvavý kapesník na lopatce.
Smetáček.
Šest.
Ne. Devítka je vzhůru nohama.
Ulomená součástka na špinavé podlaze.

Takže otázka nezní:
Co se tu stalo za trestný čin?
Ale naopak zní:
Co je v té tmě?
Proč ta tma?

Deset.
Prší.
Je rozbité okno?
Opět je to špatně naskenované.
Nový sken.