Tabulka,  1970-1990

2007

Fotografie Willyho Najvara, který v roce 2007 zareagoval na výzvu v rámci brněnské výstavy o poskytnutí fotografií, jsou presentovány v sériích po dvou až třinácti v několika řadách. Původní fotografie, které byly na pouze na negativech, byly poprvé vystaveny jako součást projektu Diagram (původní popis z katalogu viz níže). Fotografie ze sedmdesátých a osmdesátých let jsou paralelním komentářem k vývoji soudobého umění. Fotograf původně nezamýšlel vytvářet fotografie jako součást kontextu performativního a konceptuálního umění, šlo mu partikulární dokumentaci pro něj zajímavých jevů, jako je vandalismus, sentiment, dokumentování života přátel a rodiny. Baladrán pak použil fotografie v sériích (i ty podle původního autora nepovedené) a uvedl je do nového kontextu postkonceptuálního umění, které promlouvají jiným způsobem. Najvar je tak současníkem umělecké generace konce dvacátého století bez toho aby si toho byl při fotografování vědom.

 Výzvou formulovaná žádost ke spolupráci na projektu Diagram (Monument transformace, fragment # 3) avizovaná vybranými médií, rámcově vymezila kritéria specifického archeologického průzkumu iniciovaného autorem projektu Zbyňkem Baladránem (doba: posledních padesát let, místo: Brno a okolí, studijní materiál: fotografie). Výstava v Atriu Pražákova paláce Moravské galerie v Brně představuje „metodu uměním uchopených transformačních jevů. Je třetím fragmentem dlouhodobého interdisciplinárního projektu, jehož cílem je reflexe politických, kulturních, společenských a individuálních změn vázaných transformací české společnosti posledních dvaceti let“ . Základním předpokladem brněnské výstavy byl zájem veřejnosti o dané téma a ochota vystavit často i privátní, emotivně laděné snímky zaznamenávající změnu nebo proces změny. Společným jmenovatelem jednotlivých souborů je doba vzniku, snadno rozpoznatelná i díky zdánlivým podružnostem (oděv, účes, líčení, design předmětů, interiéry atd.). I když mnohé fotografie nezachycují tzv. zlomové události té doby, silou výpovědí se vyrovnávají. Jsou nadány schopností vracet zpět kinematografem vzpomínek minulé, a přestože úzce nesouvisí s našimi vlastními životy, znovuoživit obrazy ztracené nánosem zapomnění. Shledáváme podobnosti v záznamech zvláště privátních fotografií. Díky anonymitě tvůrců jejich soukromá povaha nabývá povahy veřejné. Daří se tak aktualizovat minulost jako část živé paměti. Neoddělitelnou součástí výstavního projektu je katalog, který dokumentuje zvolený pracovní postup výzkumu paměti, procesu společenské přeměny (formulace inzerátu, jeho zveřejnění, sběr materiálu, výběr).

Installation at Überblendungen, Shedhalle, Zurich, 2010