Noc světa
Full HD video, 1:54, 2011
Krátký film Noc světa vychází z představy volně navazující na Hegelův koncept záhadného původu imaginace. Metafora, kdy Člověk je touto nocí, tímto prázdným nic, které ve své jednoduchosti obsahuje vše, nekonečné bohatství mnoha reprezentací, obrazů, z nichž mu žádný nepatří, nebo které nejsou přítomny. Tato noc, nitro přírody, které tu existuje je noc všude kolem něj, v níž vystřelují fantasmagorické přízraky v sobě nese i zárodky svého odmítnutí, s rozhodnutím nenechat se jimi ovládat a bertlebyovsky přestat tvořit. Tuto noc zahlédneme, když se podíváme jinému člověku do očí – do noci, která se stává strašnou.
Script:
The film begins with darkness
I don’t know how to start again. I am sure that I will invent film again.
I recently spoke with my friend about why he’s not writing, why he stopped writing.
He didn’t tell me the real reason.
I write because I like the moment of creation. You have nothing, and the next moment suddenly something.
An unexpected, unforeseeable moment.
That moment when writing becomes.
It’s the same with film. Joy from the becoming.
Tension between the before and after.
Darkness, in which everything is concealed, until something is suddenly revealed by light.
A bleak abyss before my eyes which abides.
The film begins with darkness.
I put a few seconds of darkness at the beginning of every film.
The first three seconds clear the space for what is to come.
The next five seconds tighten nerves to the breaking point in anticipation of what will come.
The last seven seconds of darkness bring confusion and horror that perhaps nothing will come.
Nothing but that black emptiness.
That dark clod of chaos.
Nothing.
Then the film begins.
Note: The viewer sees a black screen the whole time and only hears a voiceover. The slow phrasing of a male voice. At the end of the film there are a few seconds of silence and darkness. Then the title comes up in white lettering “Night of the World”.