Video-scénáře pojmenovávají skrze vyprávění, jakým způsobem je organizován politický prostor a jakou roli v něm hraje architektura v širším pojetí. Narace se soustředí na základní elementy a moduly při budování prostoru, jako jsou lehké stany, modulární kontejnery nebo až do starověku odkazující monumentální pyramidy. Jednotlivé formy jsou dějištěm politických změn, po tolika letech se dokonce dají zasadit do obrazu nedávných dějin a porovnávat se současností.

V prvním videu je stan jako dějiště politické bitvy mezi Fatahem a Hamásem o hegemonii nad Gazou. Rodící se politické násilí předznamenává nekompromisní politiku budoucnosti. Ve druhém videu sledujeme kontejner skrze své měnící se koordináty, které se již tehdy daly sledovat online. Objekt je v neustálém pohybu, prakticky se vyskytuje všude na planetě, ale nikde není nepřítomný trvale. Jako globální symbol deteritoizace ukazuje jak nám společný prostor uniká. V posledním videu je popsaná pyramida, jako typ architektury představující věčnost. Globální architektonická studia staví pomníky všude po světě. Zakázky jako osobní choutky různých despotů se nedají odmítnout, protože kdyby byly odmítnuty, co by se stalo takovým prestižním architektům jako je Norman Foster? Nevíme, ale nejspíš něco hrozného, jinak by je totiž odmítl.